§ 251
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 2 – Nesplnění povinnosti k odvrácení škody · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje odpovědnost zaměstnance za škodu vzniklou zaměstnavateli v situacích, kdy zaměstnanec nezasáhl proti hrozícímu nebezpečí, nebo naopak škodě aktivně předcházel. Týká se zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců. Určuje, kdy může zaměstnavatel po zaměstnanci požadovat finanční spoluúčast a kdy je naopak zaměstnanec od náhrady škody plně osvobozen.
- Pokud zaměstnanec vědomě neupozornil vedoucího na hrozící škodu nebo proti ní nezasáhl, ačkoliv mohl zabránit jejímu bezprostřednímu vzniku, může po něm zaměstnavatel požadovat podíl na její náhradě.
- Tato spoluúčast zaměstnance se uplatní v rozsahu přiměřeném okolnostem a pouze v případě, že škodu nelze nahradit jinak.
- Zaměstnanec nemusí hradit škodu, kterou sám způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo při odvracení nebezpečí hrozícího životu či zdraví.
- Pro osvobození od náhrady škody při jejím odvracení platí podmínka, že zaměstnanec nebezpečný stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přiměřeně okolnostem.
(1) Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak.
(2) Zaměstnanec není povinen nahradit škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.