§ 265
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 1 – Obecná povinnost nahradit škodu · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf stanovuje základní pravidla pro situace, kdy je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci vzniklou škodu. Týká se všech zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Určuje také výjimky, kdy zaměstnavatel za škodu na majetku zaměstnance neodpovídá.
- Zaměstnavatel musí zaměstnanci nahradit škodu vzniklou při práci nebo v přímé souvislosti s ní, pokud byla způsobena porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
- Zaměstnavatel odpovídá i za škodu, kterou zaměstnanci způsobili jiní zaměstnanci jednající jeho jménem při plnění pracovních úkolů.
- Zaměstnavatel nemá povinnost hradit škodu na auto či jiném dopravním prostředku zaměstnance, pokud ho zaměstnanec použil k práci bez jeho souhlasu.
- Zaměstnavatel neodpovídá ani za škodu na nářadí, zařízení a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, pokud je zaměstnanec použil bez jeho souhlasu.
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
(2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.
(3) Zaměstnavatel není povinen nahradit zaměstnanci škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu, ani škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho souhlasu.