§ 267
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 3 – Odložené věci · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které si přinesl do práce. Týká se všech zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců v situacích, kdy dojde ke ztrátě nebo poškození osobních věcí na pracovišti. Určuje také přísnou lhůtu, do které musí zaměstnanec takovou událost nahlásit.
- Zaměstnavatel musí zaměstnanci zaplatit škodu na věcech, které se běžně nosí do práce.
- Tato povinnost platí, pokud si zaměstnanec věci odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
- Věci musí být odloženy na místě, které je k tomu určené nebo kam se obvykle odkládají.
- Zaměstnanec musí vznik škody nahlásit zaměstnavateli bez zbytečného odkladu.
- Nejpozdější lhůta pro nahlášení škody zaměstnavateli je do 15 dnů ode dne, kdy se o ní zaměstnanec dozvěděl.
- Pokud zaměstnanec škodu v této lhůtě nenahlásí, jeho právo na náhradu škody se promlčí (zanikne nárok na její právní vymáhání).
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.
(2) Právo na náhradu škody se promlčí, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.