§ 10
DŘzákon č. 280/2009 Sb. · Díl 1 – Správce daně · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf je technickým ustanovením, které definuje, kdo přesně je správcem daně a správním orgánem. Vysvětluje také, že tyto úřady mají v daňových záležitostech právní postavení jako jakýkoliv jiný účastník řízení (například věřitel nebo dlužník). Týká se všech daňových subjektů, které přicházejí do kontaktu s orgány veřejné moci.
- Správcem daně je státní nebo jiný orgán veřejné moci v rozsahu, v jakém mu zákon svěřuje správu daní.
- Správním orgánem se rozumí orgán výkonné moci, úřad obce či kraje (územního samosprávného celku), ale i jiná osoba, pokud vykonává veřejnou správu.
- Správce daně má právo i povinnost vystupovat v daňových věcech v postavení věřitele, dlužníka nebo poškozeného.
- Ve stejném rozsahu má správce daně také procesní způsobilost (možnost samostatně jednoduše jednat před úřady a soudy).
(1) Správcem daně je správní orgán nebo jiný státní orgán (dále jen „orgán veřejné moci“) v rozsahu, v jakém mu je zákonem nebo na základě zákona svěřena působnost v oblasti správy daní.
(2) Správním orgánem se pro účely tohoto zákona rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jiný orgán a právnická nebo fyzická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy.
(3) Správce daně má způsobilost vystupovat v postavení věřitele, dlužníka, poškozeného nebo v postavení jim obdobném ve věcech souvisejících se správou daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost.