§ 141 Dodatečné daňové přiznání a dodatečné vyúčtování
DŘzákon č. 280/2009 Sb. · Díl 2 – Doměřovací řízení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla pro podávání dodatečného daňového přiznání nebo vyúčtování pro každého daňového poplatníka (daňový subjekt). Určuje, kdy musíte přiznání opravit povinně a kdy tak můžete učinit dobrovolně. Zahrnuje také pravidla pro placení vzniklého rozdílu a případy, kdy oprava daně není možná.
- Pokud zjistíte, že vaše daň má být vyšší než dosud stanovená (poslední známá daň), máte povinnost podat dodatečné přiznání a nedoplatek zaplatit do konce měsíce následujícího po měsíci, kdy jste to zjistili.
- Pokud byla daň stanovena v nesprávné vyšší částce, jste oprávněni podat dodatečné přiznání na daň nižší, přičemž musíte uvést důvody podání a nelze v něm namítat vady v postupu úřadu (správce daně).
- Dodatečné přiznání na nižší daň nelze podat, pokud byla dosavadní daň určena podle pomůcek nebo na základě sjednání daně.
- Jste oprávněni podat dodatečné přiznání i tehdy, pokud se celková výše daně nemění, ale opravují se pouze dříve tvrzené údaje (s uvedením důvodů).
- V dodatečném přiznání musíte vždy uvést rozdíl oproti dosavadní dani a přesný den jeho zjištění.
- Dodatečně přiznaná daň je splatná v náhradní lhůtě, která končí s lhůtou pro podání tohoto dodatečného přiznání.
(1) Zjistí-li daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně. Poslední známá daň je výsledná daň, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani.
(2) Daňový subjekt je oprávněn ve lhůtě podle odstavce 1 podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže daň byla pravomocně stanovena v nesprávné výši; v tomto dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování nelze namítat vady postupu správce daně.
(3) Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.
(4) Daňový subjekt je oprávněn ve lhůtách podle odstavce 1 podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování, kterým se nemění poslední známá daň, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené.
(5) V dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování uvede daňový subjekt rozdíl oproti poslední známé dani a den jeho zjištění; v případě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování podle odstavců 2 a 4 uvede i důvody pro jeho podání.
(6) Lhůta podle odstavce 1 věty první neběží po dobu, kdy není přípustné podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování.
(7) Daň dodatečně tvrzená daňovým subjektem je splatná v náhradní lhůtě splatnosti, která je shodná s lhůtou podle odstavce 1 věty první.