§ 8
DŘzákon č. 280/2009 Sb. · Hlava II – Základní zásady správy daní · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje základní zásady, kterými se musí řídit finanční úřad (správce daně) při posuzování vašich daní a dokazování. Týká se všech daňových subjektů, tedy podnikatelů, firem i běžných občanů, u kterých probíhá správa daní. Určuje, jak berní úřad hodnotí důkazy a že se nenechá obelstít jen formálními papíry, ale hledí na reálný stav věcí.
- Úřad hodnocení důkazů provádí podle své vlastní úvahy, přičemž zkoumá každý důkaz samostatně i všechny důkazy ve vzájemných souvislostech a bere v úvahu vše, co vyšlo najevo.
- Správce daně musí dbát na to, aby v rozhouzování o skutkově shodných nebo podobných případech nevznikaly bezdůvodné rozdíly.
- Při posuzování se vždy vychází ze skutečného obsahu daného úkonu nebo situace (ze faktické podstaty jednání), ne jen z toho, jak je věc oficiálně pojmenována.
- Úřad zcela ignoruje taková jednání a obchody, jejichž hlavním cílem je získat daňovou výhodu, která jde proti smyslu a účelu daňových zákonů (zákaz zneužití práva).
(1) Správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy. Správce daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo.
(2) Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
(3) Správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní.
(4) Při správě daní se nepřihlíží k právnímu jednání a jiným skutečnostem rozhodným pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.