§ 1512 Svěřenské nástupnictví

OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 1 – Obecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026

Lidsky řečeno

Tento paragraf vysvětluje pravidla pro situace, kdy člověk v závěti určuje, co se má stát s jeho majetkem po jeho smrti. Týká se každého člověka (zůstavitele), který chce stanovit, komu připadne jeho dědictví následně po prvním dědici, nebo kdo má dědit, pokud první dědic dědictví nenabude. Upravuje vztah mezi svěřenským nástupcem (následným dědicem) a náhradníkem.

Člověk může v závěti přikázat, že dědictví má po smrti prvního dědice (nebo v jiných stanovených případech) přejít na svěřenského nástupce (následného dědice).
Jmenování někoho svěřenským nástupcem se automaticky považuje i za jeho jmenování náhradníkem.
Pokud není z nařízení jasné, zda byl povolen náhradník, nebo svěřenský nástupce, berou se pravidla tak, že byl povolen pouze náhradník.

Pozor: Dejte si pozor na přesnost a formulaci textu v závěti, protože při nejistotě se nařízení ze zákona považuje pouze za povolání náhradníka, a nikoli svěřenského nástupce.

Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.

Úřední znění

(1) Zůstavitel může nařídit, že dědictví má přejít po smrti dědice nebo v určitých jiných případech na svěřenského nástupce jako následného dědice. Povolání za svěřenského nástupce se považuje i za povolání za náhradníka.

(2) Je-li zůstavitelovo nařízení do té míry neurčité, že nelze zjistit, zda povolal náhradníka, nebo svěřenského nástupce, považuje se jeho nařízení za povolání náhradníka.

Zdroj: e-Sbírka