§ 38gb Daňové přiznání v insolvenčním řízení
ZDPzákon č. 586/1992 Sb. · Hlava I – Zvláštní ustanovení pro daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob · znění od 1. 8. 2026
Tento paragraf stanovuje zvláštní pravidla pro podávání daňového přiznání fyzických osob v průběhu roku z důvodu insolvenčního řízení (týká se to podnikatelů i dalších fyzických osob, kromě lidí, kteří mají příjmy výhradně ze závislé činnosti/zaměstnání podle § 6). Určuje, jaké slevy a odečitatelné položky si můžete v tomto průběžném přiznání odečíst a jak se tato přiznaná daň následně započítá v celkovém daňovém přiznání za celý rok.
- V daňovém přiznání podávaném v průběhu roku kvůli insolvenci nelze uplatnit nezdanitelné části základu daně ani položky odčitatelné od základu daně.
- Základní slevu na poplatníka (§ 35ba odst. 1 písm. a)) a slevu na dítě (§ 35c odst. 1) si v průběžném přiznání uplatnit můžete, ale pouze ve výši jednej dvanáctiny za každý započatý měsíc dané části roku, ostatní slevy a daňové zvýhodnění uplatnit nelze.
- Základ daně pro toto průběžné přiznání se spočítá z rozdílu mezi příjmy a výdaji (nebo z výsledku hospodaření u účetnictví) pouze za tu část roku, za kterou se přiznání podává.
- Veškeré odčitatelné položky, nezdanitelné části a zbývající slevy uplatníte až v daňovém přiznání za celé uplynulé zdaňovací období (případně v přiznání podávaném správcem pozůstalosti).
- Daň spočítaná a vyměřená v průběžném přiznání kvůli insolvenci se po podání celoročního daňového přiznání považuje za zaplacenou zálohu na daň.
(1) Poplatník, který je fyzickou osobou, s výjimkou poplatníka s příjmy pouze podle § 6, který podává daňové přiznání v průběhu zdaňovacího období z důvodu insolvenčního řízení, neuplatní nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani s výjimkou slevy podle § 35ba odst. 1 písm. a) ve výši jedné dvanáctiny za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání. Dále neuplatní daňové zvýhodnění s výjimkou slevy na dani podle § 35c odst. 1 ve výši jedné dvanáctiny za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání. Při stanovení základu daně se vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji, u poplatníka vedoucího účetnictví z výsledku hospodaření, za tu část zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání.
(2) Nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění poplatník uplatní v daňovém přiznání za uplynulé zdaňovací období, ve kterém se vychází z rozdílu mezi příjmy (výnosy) a výdaji (náklady) za celé zdaňovací období, nebo se uplatní v daňovém přiznání podávaném osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti poplatníka. Daň vyměřená na základě podání daňového přiznání podle odstavce 1 se považuje za zálohu na daň po vyměření daně podle daňového přiznání podaného po uplynutí zdaňovacího období nebo podaného osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti.