§ 91
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 2 – Dny pracovního klidu · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf definuje dny pracovního klidu (dny týdenního odpočinku a svátky) a určuje přísná pravidla pro to, kdy v tyto dny můžete svým zaměstnancům nařídit práci. Týká se všech zaměstnavatelů, kteří potřebují plánovat nebo nařizovat směny mimo běžné pracovní dny. Výkon práce v těchto dnech je omezen pouze na výjimečné a přesně vymezené situace.
- Dny pracovního klidu jsou dny nepřetržitého odpočinku v týdnu a svátky.
- Práci ve dnech pracovního klidu můžete jako zaměstnavatel nařídit pouze výjimečně a z přesně vymezených nutných důvodů, které nelze provést v pracovní dny.
- Mezi povolené práce v den odpočinku patří například naléhavé opravy, inventury, nakládka, krmení zvířat nebo práce k uspokojování životních a zdravotních potřeb obyvatelstva.
- Ve svátek lze kromě prací povolených v den odpočinku nařídit také práci v nepřetržitém provozu a ostrahu objektů.
- Při využití konta pracovní doby podle odkazovaného postupu lze práci ve dnech pracovního klidu nařídit nejvýše dvakrát během 4 týdnů po sobě jdoucích.
- U nočních směn začíná den pracovního klidu hodinou nástupu první týdenní směny podle rozvrhu, což lze využít i pro účely mzdy či odměny.
(1) Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu, a svátky.
(2) Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně.
(3) V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon těchto nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:
a) naléhavé opravné práce,
b) nakládací a vykládací práce,
c) inventurní a závěrkové práce,
d) práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
f) práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
g) práce v dopravě,
h) krmení a ošetřování zvířat.
(4) Ve svátek může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.
(5) Ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výkon prací uvedených v odstavcích 3 a 4 nejvýše dvakrát v průběhu období 4 týdnů po sobě jdoucích, uplatní-li se v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.
(6) U zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách, začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Ustanovení věty první je možné použít též pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohody a pro zjišťování průměrného výdělku.