§ 92 Dokazování
DŘzákon č. 280/2009 Sb. · Díl 4 – Průběh řízení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla dokazování mezi vámi (daňovým subjektem) a finančním úřadem (správcem daně). Určuje, které věci musíte úřadu dokázat vy a které naopak musí bezpochyby prokázat berní úředník. Týká se všech podnikatelů a firem, u kterých probíhá daňové řízení nebo kontrola.
- Dokazování provádí příslušný nebo jím dožádaný finanční úřad, který má dbát na co nejúplnější zjištění faktů a není vázán jen vašimi návrhy.
- Vy jako daňový subjekt musíte prokázat vše, co uvádíte v daňovém přiznání a dalších podáních.
- Finanční úřad vás může vyzvat k prokázání dalších potřebných skutečností, ale jen pokud je průběh řízení vyžaduje a nemůže si tyto informace zjistit z vlastní evidence.
- Finanční úřad musí ze zákona prokázat např. doručení svých písemností, zpochybnění vašich dokladů a účetnictví nebo situace, kdy jednáním pouze účelově sledujete získání neoprávněné daňové výhody.
- Pokud navrhujete účast třetí osoby (např. svědka), musíte úřadu sdělit její údaje a důvod, přičemž nevyhovění vašemu návrhu vám musí úřad zdůvodnit.
- Po ukončení dokazování úřad určí, co považuje za prokázané, a o hodnocení důkazů sepíše úřední záznam, pokud to není uvedeno v jiné písemnosti ve spise.
(1) Dokazování provádí příslušný správce daně nebo jím dožádaný správce daně.
(2) Správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů.
(3) Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních.
(4) Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence.
(5) Správce daně prokazuje
a) oznámení vlastních písemností,
b) skutečnosti rozhodné pro užití právní domněnky nebo právní fikce,
c) skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem,
d) skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti,
e) skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní,
f) skutečnosti rozhodné pro posouzení účelu právního jednání a jiných skutečností rozhodných pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.
(6) Navrhuje-li v řízení účast třetí osoby daňový subjekt, je povinen současně s návrhem sdělit správci daně potřebné údaje o této třetí osobě a informaci o tom, které skutečnosti hodlá účastí této třetí osoby prokázat nebo vysvětlit, popřípadě jiný důvod účasti. Není-li návrhu vyhověno, správce daně o tom vyrozumí daňový subjekt s uvedením důvodu.
(7) Správce daně po provedeném dokazování určí, které skutečnosti považuje za prokázané a které nikoliv a na základě kterých důkazních prostředků; o hodnocení důkazů sepíše úřední záznam, pokud se toto hodnocení neuvádí v jiné písemnosti založené ve spise.