§ 16
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava IV – Rovné zacházení a zákaz diskriminace · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf ukládá zaměstnavatelům povinnost přistupovat ke všem svým zaměstnancům stejně a zakazuje jakoukoliv jejich diskriminaci. Týká se všech podnikatelů a firem, kteří zaměstnávají lidi, a to v oblastech odměňování, pracovních podmínek i možnosti kariérního růstu. Zároveň vymezuje výjimky, kdy je rozdílné zacházení se zaměstnanci povolené.
- Zaměstnavatelé musí všem zaměstnancům zajišťovat rovné podmínky, stejné odměňování, odbornou přípravu i příležitost k povýšení.
- V pracovních vztazích je zakázána diskriminace z jakýchkoliv důvodů, například podle věku, pohlaví, zdravotního stavu, náboženství nebo rodinného stavu.
- Diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se posuzuje jako diskriminace z důvodu pohlaví.
- Přesné definice pojmů (např. přímá či nepřímá diskriminace nebo obtěžování) a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje jiné ustanovení (antidiskriminační zákon).
- Rozdílné zacházení není diskriminací, pokud to přímo vyžaduje povaha dané práce a tento požadavek je přiměřený a sledovaný účel oprávněný.
- Za diskriminaci se nepovažují ani opatření, která mají vyrovnat nebo předcházet nevýhodám vyplývajícím z příslušnosti k určité skupině.
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.
(2) V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.
(3) Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon.
(4) Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu.