§ 166 Druhy cestovních náhrad
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 3 – Cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf stanovuje přehled cestovních náhrad, které je zaměstnavatel povinen nebo oprávněn vyplatit zaměstnanci při pracovní cestě. Týká se všech zaměstnavatelů, kteří vysílají své zaměstnance na pracovní cesty. Zákon zde jasně rozlišuje mezi povinnými náhradami a dobrovolným plněním při cestách do zahraničí.
- Zaměstnavatel má povinnost poskytnout zaměstnanci stravné (příspěvek na jídlo) podle podmínek, které upravuje jiné ustanovení.
- Zaměstnavatel je povinen uhradit jízdenky či další jízdní výdaje, a to i v případě cesty k návštěvě člena rodiny.
- Zaměstnavatel musí zaměstnanci proplatit výdaje za ubytování a nutné vedlejší výdaje.
- Při cestě do zahraničí je zaměstnavatel povinen poskytnout stravovací výdaje v cizí měně (zahraniční stravné).
- Při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel zaměstnanci dobrovolně poskytnout i další cestovní náhrady.
(1) Zaměstnavatel je povinen za podmínek dále stanovených poskytnout zaměstnanci stravné ve výši a za podmínek stanovených v § 163, s výjimkou odstavce 4, a náhradu
a) jízdních výdajů,
b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
c) výdajů za ubytování,
d) stravovacích výdajů v cizí měně (dále jen „zahraniční stravné“),
e) nutných vedlejších výdajů.
(2) Zaměstnavatel může při zahraniční pracovní cestě poskytnout zaměstnanci i další cestovní náhrady.