§ 249
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava I – Prevence · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje základní povinnost zaměstnance předcházet škodám na majetku, nemajetkovým újmám a bezdůvodnému obohacení u zaměstnavatele. Týká se všech zaměstnanců a stanovuje, jak mají postupovat, pokud škoda hrozí nebo pokud nemají vytvořené podmínky pro práci. Vztahuje se na podnikatele v roli zaměstnavatelů a jejich pracovníky.
- Zaměstnanec musí jednat tak, aby nevznikla škoda na majetku, nemajetková újma ani bezdůvodné obohacení.
- Pokud škoda nebo nemajetková újma hrozí, má zaměstnanec povinnost na to upozornit svého vedoucího.
- Je-li nutné k odvrácení hrozící škody ihned zasáhnout, je zaměstnanec povinen takový zákrok provést.
- Zaměstnanec nemusí zakročit, pokud mu v tom brání důležitá okolnost nebo by tím vážně ohrozil sebe či jinou osobu.
- Pokud zaměstnanec zjistí, že nemá vytvořené potřebné pracovní podmínky, musí to oznámit svému nadřízenému.
(1) Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.
(2) Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo jinou fyzickou osobu.
(3) Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.