§ 271h Náhrada nákladů na výživu pozůstalých
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Oddíl 3 – Druhy náhrad při úmrtí zaměstnance · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf stanovuje pravidla pro vyplácení náhrady nákladů na výživu osobám, kterým zemřelý zaměstnanec za svého života výživu poskytoval nebo měl povinnost poskytovat. Zaměstnavatel (případně pojišťovna v rámci odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání) tak má povinnost platit pozůstalým finanční kompenzaci. Týká se to zaměstnavatelů, jejichž zaměstnanec zemřel, a jeho nezaopatřených pozůstalých.
- Nárok mají osoby, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo musel poskytovat, a to nejdéle do měsíce, kdy by zemřelý dosáhl 65 let (nebo důchodového věku, je-li vyšší).
- Výše náhrady činí 50 % průměrného výdělku zemřelého před smrtí, pokud jde o jednu vyživovanou osobu, nebo 80 % průměrného výdělku, pokud jde o více osob.
- Od částky pro jednotlivé pozůstalé se odečítá důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance (například sirotčí nebo vdovský důchod).
- Případný vlastní výdělek pozůstalých se při výpočtu náhrady nebere v úvahu.
- Celková náhrada pro všechny pozůstalé nesmí překročit limit náhrady za ztrátu na výdělku, která by příslušela samotnému zemřelému, a podrobnosti o délce poskytování upravuje jiné ustanovení.
(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku nebo důchodového věku, je-li jeho důchodový věk vyšší než 65 let.
(2) Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží.
(3) Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zemřelého zaměstnance; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku podle § 271b odst. 1, a nesmí být poskytována déle, než by příslušela zemřelému zaměstnanci podle § 271b odst. 6.