§ 93
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava V – Práce přesčas · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla pro výkon práce přesčas pro zaměstnavatele a jejich zaměstnance. Stanovuje, za jakých podmínek a v jakém rozsahu může zaměstnavatel práci přesčas nařídit nebo se na ní se zaměstnancem dohodnout. Určuje také maximální týdenní a roční limity pro přesčasovou práci.
- Práci přesčas lze vykonávat pouze výjimečně a zaměstnavatel ji může nařídit jen z vážných provozních důvodů.
- Nařízená práce přesčas nesmí přesáhnout 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin za kalendářní rok.
- Nad rámec nařízených limitů může zaměstnavatel požadovat práci přesčas pouze na základě dohody se zaměstnancem.
- Celková práce přesčas (nařízená i dohodnutá) nesmí v průměru překročit 8 hodin týdně za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž kolektivní smlouva může toto období prodloužit až na 52 týdnů.
- Do průměrného maximálního týdenního limitu pro práci přesčas se nezapočítávají hodiny, za které zaměstnavatel poskytl zaměstnanci náhradní volno.
(1) Práci přesčas je možné konat jen výjimečně.
(2) Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého denního odpočinku, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
(3) Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad rozsah uvedený v odstavci 2 pouze na základě dohody se zaměstnancem.
(4) Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
(5) Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období podle odstavce 4 se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.