§ 95
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava VII – Pracovní pohotovost · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla pro pracovní pohotovost zaměstnanců a týká se zaměstnavatelů i jejich pracovníků. Určuje, za jakých podmínek lze pohotovost požadovat a jak se odměňuje čas, kdy zaměstnanec čeká na práci. Dále stanovuje, jak se postupuje v momentě, kdy během pohotovosti dojde k samotnému výkonu práce.
- Pracovní pohotovost můžete po zaměstnanci požadovat pouze na základě vzájemné dohody.
- Za čas strávený v pracovní pohotovosti náleží zaměstnanci odměna, jejíž podrobnosti upravuje jiné ustanovení (§ 140).
- Pokud zaměstnanec během pohotovosti začne pracovat, náleží mu za tuto dobu mzda nebo plat a odměna za pohotovost mu již nepřísluší.
- Práce vykonaná během pohotovosti nad rámec stanovené týdenní pracovní doby se považuje za práci přesčas, přičemž podrobnosti upravuje jiné ustanovení (§ 93).
- Doba pracovní pohotovosti, během které k faktickému výkonu práce nedojde, se nezapočítává do odpracované pracovní doby.
(1) Pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže se o tom se zaměstnancem dohodne. Za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna podle § 140.
(2) Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda nebo plat; odměna podle § 140 za tuto dobu nepřísluší. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas (§ 93).
(3) Pracovní pohotovost, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby nezapočítává.