§ 30d Nemovitá kulturní památka
ZDPzákon č. 586/1992 Sb. · Část třetí – Společná ustanovení · znění od 1. 8. 2026
Tento paragraf řeší daňový režim specifických nemovitostí, které byly dříve považovány za kulturní památky, ale nebyly zapsány v novějších seznamech. Určuje, za jakých podmínek se pro účely daně z příjmů nadále považují za nemovité kulturní památky a jak postupovat při daňovém odpisování (daňovém snižování hodnoty majetku). Týká se podnikatelů a firem, kteří takové nemovitosti vlastní a odpisují.
- Dotčené nemovitosti se pro daň z příjmů obecně považují za nemovité kulturní památky, a to i zpětně pro dřívější zdaňovací období.
- Tento památkový režim neplatí pro nemovitosti nabyté od 1. ledna 2022 jiným způsobem, než který určuje podrobnosti upravující jiné ustanovení.
- Poplatník mohl v prvním období od 1. ledna 2022 rozhodnout, že nemovitost už nebude považována za památku, a musel v daném období upravit výsledek hospodaření o rozdíl mezi uplatněnými a běžnými odpisy.
- Pokud podnikatel změnil režim na běžnou nemovitost, musí od daného období přihlížet k nově vypočtené zůstatkové ceně a zacházet s majetkem tak, jako by památkou nebyl od 1. ledna 1988.
- Pokud podnikatel už před 1. lednem 2022 postupoval tak, jako by nemovitost památkou nebyla, fiktivní status památky se nepoužije a celkové odpisy nesmí přesáhnout vstupní cenu majetku.
(1) Nemovitá věc, která byla kulturní památkou podle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1987, nebyla k 31. prosinci 1987 zapsaná do státního seznamu kulturních památek a nebyla prohlášena za kulturní památku podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, se pro účely daní z příjmů považuje za nemovitou kulturní památku, a to i ve zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za která se podává daňové přiznání, započatých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. To neplatí, je-li taková nemovitá věc nabyta ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých od 1. ledna 2022 jiným způsobem než způsobem podle § 30 odst. 10.
(2) Poplatník může v prvním zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých od 1. ledna 2022 rozhodnout, že nemovitá věc podle odstavce 1 věty první není od tohoto období pro účely daní z příjmů považována za nemovitou kulturní památku; v takovém případě se
a) v daném období výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji
1. zvýší o úhrn odpisů, které byly uplatněny jím nebo poplatníkem, od kterého byla nemovitá věc nabyta některým ze způsobů podle § 30 odst. 10, jako výdaj ve zdaňovacích obdobích a obdobích, za která se podává daňové přiznání, předcházejících danému období, a
2. sníží o úhrn odpisů, které by v obdobích podle bodu 1 mohly být uplatněny, kdyby věc nebyla považována za nemovitou kulturní památku,
b) od daného období pro účely daní z příjmů zachází s takovou nemovitou věcí, jako by od 1. ledna 1988 nebyla nemovitou kulturní památkou, a
c) pro účely určení zůstatkové ceny se za celkovou výši odpisů stanovených podle § 26 a § 30 až 32 ve zdaňovacích obdobích a obdobích, za která se podává daňové přiznání, předcházejících danému období považuje úhrn odpisů, o které byl podle písmene a) bodu 2 snížen výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji.
(3) Pokud poplatník postupoval ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých před 1. lednem 2022 tak, jako by nemovitá věc podle odstavce 1 věty první nebyla nemovitou kulturní památkou, odstavec 1 věta první se nepoužije; v takovém případě poplatník nesmí uplatnit jako výdaj odpisy tak, aby v úhrnné výši přesahovaly vstupní cenu nebo zvýšenou vstupní cenu.