§ 183 Záloha na cestovní náhrady a její vyúčtování
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava IV – Společná ustanovení o cestovních náhradách · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla pro poskytování záloh na pracovní cesty zaměstnancům a jejich následné vyúčtování. Týká se zaměstnavatelů i zaměstnanců, a to jak při tuzemských, tak při zahraničních pracovních cestách. Stanovuje povinné lhůty pro odevzdání dokladů i pro konečné finanční vypořádání obou stran.
- Zaměstnavatel má povinnost dát zaměstnanci na pracovní cestu zúčtovatelnou zálohu (zálohu, kterou je nutné doložit doklady), pokud se předem nedohodnou, že záloha poskytnuta nebude.
- U zahraniční cesty lze zálohu po dohodě poskytnout v cizí měně, firemní platební kartou, cestovním šekem nebo na zahraniční stravné v dohodnuté měně s využitím kurzů České národní banky platných v den vyplacení.
- Zaměstnanec musí do 10 pracovních dnů od konce cesty (pokud se nedohodnou jinak) předložit písemné doklady a vrátit nevyužitou zálohu.
- Přeplatek ze zálohy na zahraniční cestu vrací zaměstnanec v poskytnuté měně, ve směněné měně nebo v české měně, zatímco případný nedoplatek mu zaměstnavatel doplácí v české měně, nedohodnou-li se jinak.
- Zaměstnavatel je povinen provést vyúčtování a doplatit dlužnou částku do 10 pracovních dnů od předložení dokladů zaměstnancem, nedohodnou-li se na jiné době.
- Částky vyrovnání v české měně se na straně zaměstnance i zaměstnavatele zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.
(1) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci zúčtovatelnou zálohu až do předpokládané výše cestovních náhrad, pokud se se zaměstnancem nedohodne, že záloha nebude poskytnuta.
(2) Při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout zálohu v cizí měně nebo její část též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na zahraniční stravné v české měně nebo v jiné než v prováděcím právním předpisu vydaném podle § 189 stanovené cizí měně pro příslušný stát, pokud je k této měně Českou národní bankou vyhlašován kurz. Při určení výše zahraničního stravného v dohodnuté měně se nejprve zjistí korunová hodnota zahraničního stravného, která se přepočítá na dohodnutou měnu. Pro určení korunové hodnoty zahraničního stravného a částky zahraničního stravného v dohodnuté měně se použijí kurzy vyhlášené Českou národní bankou a platné v den vyplacení zálohy.
(3) Jestliže se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné době, je zaměstnanec povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty nebo jiné skutečnosti zakládající právo na cestovní náhradu předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad a vrátit nevyúčtovanou zálohu. Částka, kterou má zaměstnanec zaměstnavateli vrátit v české měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.
(4) Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě vyšší, než činí právo zaměstnance, vrací zaměstnanec zaměstnavateli ve měně, kterou mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí směnil, anebo v české měně. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě nižší, než činí právo zaměstnance, doplácí zaměstnavatel zaměstnanci v české měně, pokud se nedohodnou jinak. Při vyúčtování zálohy použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený kurz, kterým byla poskytnutá měna v zahraničí směněna na jinou měnu, a kurzy uvedené v odstavci 2.
(5) Nedohodnou-li se smluvní strany na jiné době, je zaměstnavatel povinen do 10 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů zaměstnancem provést vyúčtování cestovních náhrad a uspokojit jeho práva. Částka, kterou má zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout v české měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.