§ 188 Cestovní náhrady poskytované podle mezinárodní smlouvy nebo na základě dohod o vzájemné výměně zaměstnanců se zahraničním zaměstnavatelem
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava IV – Společná ustanovení o cestovních náhradách · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf určuje pravidla pro vyplácení cestovních náhrad zaměstnancům při zahraničních pracovních cestách, pokud na ně mají nárok na základě mezinárodní smlouvy. Dále stanovuje pravidla pro poskytování stravného a kapesného zahraničním zaměstnancům, kteří byli vysláni do České republiky v rámci dohody o vzájemné výměně zaměstnanců. Týká se zaměstanavatelů, kteří vysílají své lidi do zahraničí podle mezinárodních smluv nebo přijímají zahraniční pracovníky.
- Pokud má zaměstnanec na zahraniční cestě podle mezinárodní smlouvy nárok na nižší cestovní náhrady než podle českého zákoníku práce, zaměstnavatel mu doplatí vzniklý rozdíl.
- Pokud náhrady podle mezinárodní smlouvy dosahují stejné nebo vyšší výše než podle českého zákoníku práce, zaměstnavatel již další cestovní náhrady neposkytuje.
- Náhrady vyplacené zaměstnanci podle mezinárodní smlouvy se právně považují za cestovní náhrady poskytnuté podle českého zákoníku práce.
- Při vzájemné výměně zaměstnanců ze zahraničí je zaměstnavatel povinen poskytnout zahraničnímu zaměstnanci stravné nejméně ve výši horní hranice stravného (přesné stanovení upravuje jiné ustanovení).
- Specifičtí zaměstnavatelé (vymezení upravuje jiné ustanovení) mohou zahraničnímu zaměstnanci poskytnout stravné až do výše dvojnásobku uvedené hranice a kapesné až do 40 % z tohoto sjednaného stravného.
(1) Zaměstnanci, který je vyslán na zahraniční pracovní cestu, a po tuto dobu mu přísluší podle mezinárodní smlouvy náhrada cestovních výdajů nebo náhrada obdobných výdajů v nižší výši než podle této části, poskytne zaměstnavatel cestovní náhradu ve výši rozdílu mezi právem podle této části a náhradou poskytovanou podle mezinárodní smlouvy.
(2) Zaměstnanci, který je vyslán na zahraniční pracovní cestu, a po tuto dobu mu přísluší podle mezinárodní smlouvy náhrada cestovních výdajů nebo náhrada obdobných výdajů ve stejné nebo vyšší výši než podle této části, zaměstnavatel cestovní náhrady podle této části neposkytne.
(3) Náhrady cestovních výdajů nebo náhrady obdobných výdajů, které jsou zaměstnanci poskytovány podle mezinárodní smlouvy, se považují za cestovní náhrady poskytované podle této části.
(4) Jestliže zaměstnavatel sjedná v dohodě o vzájemné výměně zaměstnanců, že bude zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky poskytovat stravné, je povinen jej poskytovat nejméně ve výši horní hranice stravného stanovené v § 176 odst. 1. Zaměstnavatel uvedený v části sedmé hlavě III může poskytovat stravné zahraničnímu zaměstnanci až do výše dvojnásobku stravného stanoveného ve větě první a kapesné až do výše 40 % takto sjednaného nebo určeného stravného.