§ 164 Náhrada nutných vedlejších výdajů
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 1 – Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště · znění od 29. 8. 2026
Lidsky řečeno
Tento paragraf upravuje nárok zaměstnance na úhradu mimořádných výdajů, které mu vznikly přímo během pracovní cesty. Týká se zaměstnavatelů a jejich zaměstnanců vyslaných na pracovní cestu. Určuje, v jaké výši má zaměstnavatel tyto nutné vedlejší výdaje zaměstnanci proplatit.
- Zaměstnanec má nárok na náhradu nutných vedlejších výdajů, které vznikly v přímé souvislosti s pracovní cestou.
- Výše náhrady se primárně řídí částkou, kterou zaměstnanec zaměstnavateli reálně prokáže.
- Pokud zaměstnanec nemůže výši výdajů doložit, dostane náhradu ve výši obvyklé ceny daných věcí a služeb v místě a čase konání pracovní cesty.
Pozor: Pokud zaměstnanec nepředloží doklad o výdaji, neztrácí nárok na náhradu automaticky, ale výše se pak musí určit podle obvyklé ceny v daném místě a čase.
Zjednodušené vysvětlení vzniká automaticky a nenahrazuje odbornou radu. Závazné je úřední znění níže.
Úřední znění
Zaměstnanci přísluší náhrada nutných vedlejších výdajů, které mu vzniknou v přímé souvislosti s pracovní cestou, a to ve výši, kterou zaměstnavateli prokáže. Nemůže-li zaměstnanec výši výdajů prokázat, přísluší mu náhrada odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty.
Zdroj: e-Sbírka