§ 156 Druhy cestovních náhrad
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 1 – Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf určuje, jaké druhy náhrad výdajů musí zaměstnavatel povinně uhradit zaměstnanci, pokud ho pošle na pracovní cestu. Zákazníkům či podnikatelům dává přehled o základních kategoriích cestovních náhrad a zároveň umožňuje poskytovat i další náhrady. Upřesňuje také, které konkrétní cesty se pro tyto účely považují za pracovní.
- Zaměstnavatel má povinnost uhradit zaměstnanci na pracovní cestě výdaje za jízdu, ubytování, zvýšené stravovací výdaje (stravné) a nutné vedlejší výdaje.
- Mezi povinně hrazené jízdní výdaje patří i cesta k návštěvě člena rodiny.
- Jako pracovní cesta se pro účely cestovních náhrad posuzují i další specifické cesty, jejichž podrobnosti upravuje jiné ustanovení.
- Zaměstnavatel může zaměstnanci dobrovolně poskytnout i jiné náhrady výdajů nad rámec zákona.
- Za oficiální cestovní náhrady se považují pouze ty výdaje, které byly poskytnuty v souladu s podmínkami, které upravuje jiné ustanovení.
(1) Zaměstnavatel uvedený v této hlavě je povinen za podmínek stanovených v této hlavě poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě náhradu
a) jízdních výdajů,
b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
c) výdajů za ubytování,
d) zvýšených stravovacích výdajů (dále jen „stravné“),
e) nutných vedlejších výdajů.
(2) Pro účely poskytování cestovních náhrad se za pracovní cestu považuje i cesta uvedená v § 152 písm. b) a c).
(3) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytovat i další náhrady výdajů, za cestovní náhrady se však považují pouze ty, které byly poskytnuty v souladu s § 152.