§ 67
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Díl 8 – Odstupné · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje povinnost zaměstnavatele vyplatit zaměstnanci odstupné při skončení pracovního poměru výpovědí nebo dohodou z konkrétních organizačních nebo zdravotních důvodů. Určuje minimální výši odstupného podle délky trvání zaměstnání a stanovuje termín jeho výplaty. Týká se všech zaměstnavatelů, kteří propouštějí zaměstnance ze zákonem vymezených důvodů.
- Při propuštění z organizačních důvodů činí odstupné 1 až 3 průměrné měsíční výdělky podle toho, zda pracovní poměr trval méně než rok, 1 až 2 roky, nebo alespoň 2 roky.
- Při výpovědi či dohodě ze zdravotních důvodů podle § 52 písm. e) náleží zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku.
- Do délky trvání pracovního poměru se započítává i předchozí pracovní poměr u téhož zaměstnavatele, pokud pauza mezi nimi nebyla delší než 6 měsíců.
- U zaměstnanců v režimu konta pracovní doby podle § 86 odst. 4 se k základnímu odstupnému připočítává ještě další trojnásobek průměrného výdělku.
- Odstupné se vyplácí v nejbližším řádném výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se se zaměstnancem písemně nedohodnete na jiném termínu.
(1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně
a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,
d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.
(2) Za dobu trvání pracovního poměru se pro účely odstavce 1 považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.
(3) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) nebo dohodou z téhož důvodu, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.
(4) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.
(5) Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.