§ 77 Vyrovnání odpočtu daně
ZDPHzákon č. 235/2004 Sb. · Díl 10 – Odpočet daně · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf řeší vyrovnání původně uplatněného odpočtu DPH u běžného obchodního majetku (mimo dlouhodobý majetek), pokud ho plátce nakonec použije k jiným účelům, než původně předpokládal. Týká se plátců DPH, kterým se v průběhu času změní nárok na odpočet daně, nebo u nichž došlo k nedoloženému zničení, ztrátě či odcizení majetku. U staveb a jednotek, které nejsou dlouhodobým majetkem, se odpočet vyrovnává i po uplynutí obecné lhůty pro uplatnění nároku.
- K vyrovnání odpočtu dochází při použití majetku pro jiné účely, než které plátce zohlednil při původním uplatnění odpočctu.
- Za použití pro jiné účely se považují i nedoložené a nepotvrzené ztráty, zničení nebo odcizení majetku, a to ke dni, kdy se o nich plátce dozvěděl nebo dozvědět mohl.
- Částka vyrovnání se vypočítá jako rozdíl mezi nárokem na odpočet v době použití majetku a původně uplatněným odpočtem.
- Pokud vychází částka vyrovnání záporně, je plátce povinen vyrovnání provést; pokud je kladná, je k tomu oprávněn.
- Vyrovnání odpočtu se provede za to zdaňovací období, ve kterém k použití majetku a souvisejícím skutečnostem došlo.
- Lhůtu pro uplatnění nároku na odpočet daně upravuje jiné ustanovení.
(1) Původní odpočet daně uplatněný u obchodního majetku před jeho použitím, s výjimkou dlouhodobého majetku, podléhá vyrovnání, pokud ve lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 odst. 3 plátce tento majetek použije v rámci své ekonomické činnosti pro jiné účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně.
(2) Použitím pro jiné účely se rozumí případy, kdy plátce uplatnil původní odpočet daně v
a) plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v krácené výši nebo nárok na odpočet daně nemá,
b) krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši, nebo
c) plné nebo částečné výši a následně u tohoto majetku došlo ke zničení, ztrátě či odcizení, které nejsou řádně doloženy ani potvrzeny, a to dnem, kdy se plátce o těchto skutečnostech dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.
(3) Původní odpočet daně uplatněný u staveb a jednotek, které nejsou dlouhodobým majetkem, podléhá vyrovnání rovněž po uplynutí lhůty podle § 73 odst. 3, jsou-li splněny ostatní podmínky podle odstavce 1.
(4) Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního uplatněného odpočtu daně. Je-li vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn vyrovnání provést, je-li záporná, je plátce povinen vyrovnání provést.
(5) Vyrovnání odpočtu daně plátce provede za zdaňovací období, ve kterém byl obchodní majetek použit a ve kterém nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést toto vyrovnání.