§ 122 Určení platu
ZPzákon č. 262/2006 Sb. · Hlava III – Plat · znění od 29. 8. 2026
Tento paragraf upravuje pravidla pro určování platu zaměstnancům a stanovuje, kdo o výši platu rozhoduje. Týká se zaměstnavatelů v nepodnikatelské (veřejné) sféře, jejich běžných zaměstnanců a také vedoucích zaměstnanců, kteří jsou statutárním orgánem nebo vedoucím organizační složky.
- Běžnému zaměstnanci určuje plat přímo zaměstnavatel, a to výhradně podle zákoníku práce, prováděcích nařízení vlády, kolektivní smlouvy nebo vnitřního předpisu.
- Plat nelze stanovit jiným způsobem, v jiném složení ani v jiné výši, než jak určují příslušné právní předpisy, pokud zvláštní zákon neříká něco jiného.
- Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem nebo vedoucím organizační složky, určuje plat ten orgán, který ho na dané místo ustanovil.
- Stejný postup určování platu orgánem, který vedoucího ustanovil, se použije i pro zástupce tohoto vedoucího, pokud není místo vedoucího obsazeno nebo vedoucí práci přechodně nevykonává.
(1) Plat určuje zaměstnanci zaměstnavatel, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak, a to podle tohoto zákona, nařízení vlády vydaného k jeho provedení podle § 111 odst. 2, § 112 odst. 2, § 123 odst. 6, § 128 odst. 2 a § 129 odst. 2 a v jejich mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu. Plat není možné určit jiným způsobem v jiném složení a jiné výši, než stanoví tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
(2) Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, nebo který je vedoucím organizační složky státu nebo územního samosprávného celku (dále jen „vedoucí organizační složky“), určuje plat orgán, který ho na pracovní místo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Obdobně se postupuje u zástupce vedoucího zaměstnance podle věty první, pokud není pracovní místo tohoto vedoucího zaměstnance dočasně obsazeno, nebo pokud vedoucí zaměstnanec práci přechodně nevykonává.